Aby vzdělávání na základní škole plnilo dané cíle, musí splňovat 3 základní kriteria. Můžeme je nazvat metoda, učitel a žák. Metodou je aktivní zapojení žáka do výuky co nejvíce smysly, což umožňuje rozvoj komunikace, logického myšlení a klíčových kompetencí.
Učitel je ve třídě „ten velký“, který „to své“ nechává doma. Žák potřebuje řád a bezpečí pevných hranic, možnost tento řád testovat. Tím se učí řádu života. Za žákem je vždy třeba vidět a akceptovat jeho rodiče a rodinné normy.
Tato „Komenského trojnožka“ může stát, a vzdělávání je sto plnit svůj účel, pokud jsou funkční všechny tři její nohy. Čtvrtým mušketýrem ovlivňujícím výsledek vzdělávání je prostor, kde se trojnožka nachází. Tímto prostorem je škola.
Metoda - činnostní učení
- šikovnost rukou se mění v šikovnost myšlení – rozvoje myšlení i citů žáka se rozvíjí na materiálních činnostech žáka s předměty
- činnostní metody umožňují analogický rozvoj myšlení a mají konkrétní didaktický cíl (proč, co a jak dělám)
- činnostní postupy umožňují zapojit co nejvíce žáků, co nejvíce smysly
- jednotlivé postupy používá vždy krátce a často je střídáme (max. 10 min.)
- využívá pozitivní motivace a propojuje učivo a život žáků (průřezová témata)
- umožňovat žákům komunikovat nad činnostmi a postupy, které vykonávají
- postupuje od jednoduchého ke složitějšímu a umožňuje žákům, aby objevovali jevy samostatně a svým způsobem
- využívá pozitivní zpětnou vazbu, sebehodnocení, práci s chybou
- umožňuje žákům být reálně úspěšnými.
Učitel
- myslí svojí práci vážně, je ve třídě „tím velkým“ a je si vědom toho, že někteří žáci mají "velké osudy", které nelze změnit
- spolu s vedením školy určuje normy, které platí ve škole a ve třídě, trvá na jejich dodržování – o platnosti norem s žáky nediskutuje, žáci je musí respektovat
- stojí „na značce“ učitele (nezachraňuje žáky) – je si vědom toho, že v rodinných věcech žáka nemůže nic udělat a že nejvíce pomůže tím, že projeví upřímný zájem o situaci žáka a bude ji s úctou respektovat, předá kompetenci za řešení do rukou rodičů a dá rodině důvěru, že zvládne své věci vyřešit
- ukazuje žákům, jaká pravidla kde platí (školní normy mají žáci dodržovat, ne přijmout za své!)
- nenakládá žákům odpovědnost, která jim nepřísluší - umožní jim zůstat v pozici dítěte
- zajišťuje, aby se ve třídě učilo tím, že dodržuje pravidlo „ke všem stejně“ a pravidlo „celek má přednost před jednotlivcem“
- přijímat své nadřízené takové jací jsou a stará se o to své, tj. aby se ve třídě učilo
- používá takové metody, které umožňují učit žáky, jak mají myslet a ne, co si mají myslet.
Ředitel má moc. Je si je vědom svého výjimečného postavení ve škole, pracuje a rozhoduje jménem a ve prospěch školy, přijímá odpovědnost za svá rozhodnutí. Na rozhodování je vždycky sám.
Rodič je partnerem školy – přínosem je vzájemný respekt učitelů a rodičů ke svým normám
- pokud žák ani jeho rodiče nespolupracují předat řešení do rukou příslušného úřadu
- rodič, pokud může, vždy volí školu, kde platí respekt a řád
Postoj ředitele a učitelů vůči rodičům žáků lze charakterizovat takto: „Vy jste rodiče našich žáků. Jsme přesvědčení, že jste pro své děti ti nejlepší rodiče. Vy nejlépe víte, co je pro vaše dítě dobré. Děkujeme za důvěru a za to, že je k nám do školy posíláte. Budeme je tu učit podle pravidel této školy. Prosíme, přijměte je.“
Žák
- se cítí bezpečně, pokud ve škole panuje řád, bezpečí hranic a o všem se otevřeně hovoří
- se učí řádu života učí tím, že testuje pevnost řádu systému, ve kterém se nachází
- hluboce miluje své rodiče, vždy jsou pro něj těmi nejlepšími rodiči (žádné jiné nemá), oni vědí nejlépe, co je pro žáka dobré
Školní potíže žáků jsou z převážné části symptomy a poukazují na nerovnováhy rodinného systému žáka, případně symptomu učitele nebo dění ve škole.
Postoj učitele vůči žákovi lze charakterizovat takto:„ Já jsem váš/e učitel/ka a vy jste moji žáci. Akceptuji vaše rodiče. Jestli chcete, budu vás učit a mohu vám taky něco dát. Kromě toho máme každý to své, a to si ponecháme. Tady ve škole platí tyto normy. Prosím respektujte je.“
Příklad důstojného řešení integrace bez ambice dávat tam něco navíc: „Ano, ty jsi jiný, ale teď jsi tady, tak to musíš respektovat.“
Prostor – škola
- dynamika třídy - vše, co se ve třídě v její historii odehrálo, je součástí třídy jednou pro vždy a ovlivňuje život třídy
- historie školy – historie budovy školy i školy jako instituce je nedílnou součástí a činitelem, který významně působí na každodenní život všech lidí ve škole
- významný vliv má rovnováha v hierarchie vztahů ve škole - (ředitel –> zástupce –> učitel –> žák)
Funkční hierarchie školy lze vyjádřit postojem ředitele: „Já jsem ředitel, Ty jsi zástupce a Vy učitelé. Všichni máme své povinnosti. Já i Vy se o to své postaráme.“
Uvedená kriteria jsou minimem pro naplnění vize Systemické tvořivé školy, ke které Tvořivá škola směřuje. Systemická tvořivá škola realizuje vzdělávání žáků uvednými přístupy, metodami a v souladu s daným řádem. Respektuje MŠMT jako svoji nadřízenou organizaci. Otevřeně komunikuje o všem, co se ve škole děje. Respektuje existenci odlišností i to, že odlišnosti mohou přinášet konflikty. Je otevřená jejich konstruktivnímu řešení bez ambice přidávat do konfliktů cokoli, co k nim nepatří.
Pracovníci systemické tvořivé školy myslí vzdělávání svých žáků vážně. Za svoji práci přijímají odpovědnost. Jsou si vědomi skutečnosti, že každý učitel, žák a každá rodina mají zdroje (ikdyž někdy skryté) na zvládnutí své životní situace a s tímto přesvědčením se netají.
„C
