Učivo je pro malé děti zcela abstraktní. Proto je důležité postupné vytváření představ o věcech, jevech a dovednostech, kterým je učíme. Nejlepší způsob jak toho dosáhnout je s pomocí pomůcek - konkrétních předmětů - v rukou dítěte. Jen tak si dítě může nové algoritmy, vědomosti a dovednosti skutečně osvojit, vzít je za své, pochopit, co vlastně znamenají a k čemu slouží a moci je dále používat a rozvíjet ve svém životě.
Na začátku je nejdůležitější, aby si dítě s pomocí věcí (pomůcek ve svých rukou) a "příběhu", který s věcmi prožívá, vytvořilo konkrétní představy. Dále je potřeba, aby dostalo příležitost o tom, co činí a co u toho prožívá, hovořit. Tak se utváří přirozené mozkové matrice, na jejichž základě může dítě následně začít samostatně tvořit obdobné, vždy zcela jedinečné, variace.
Základem pro aktivaci pravé hemisféry je aktivace rukou dětí (smyslu hmat) a příběh obsahující základní strukturu jevů, kterým děti učíme.
Je to právě zapojení rukou a příběh, který nám umožní aktivovat pravou mozkovou hemisféru dítěte. Věcičky v rukách dítě zpřítomní. Příběh zaujme a vtáhne do procesu. Pokud má tato činnost také vnitřní smysl a jasný didakatický cíl, začnou se na jejím základě v mozku dítěte vytvářet příslušné žádoucí neuronové spoje.
Takové učení dítě baví, protože pravá hemisféra je o učení hrou, zatímco levá hemisféra je o drilu a učení nazpaměť. A tak nám tento přístup umožňuje naučit dítě to, co považujeme za žádoucí aniž by dítě vědělo, že se učí. (Pozn.: Za žádoucí jsou považovány vzdělávací cíle stanové Rámcovým vzdělávací programem pro ZV a tzv. Bílou knihou - základním dokumentem pro rozvoj vzdělanosti v ČR.
Výše popsaný způsob předávání poznatků dítě nevnímá jako učení ale jako zábavu. Je tou skutečnou výživou pro jeho mozek. Tím to ale nekončí. Právě tento druh mentálních a pohybových aktivity startuje navíc příjemné pocity, navozuje pozitivní emoce. Je to radost z tvoření, z objevování a prožitek z přirozeného úspěchu. Takové emoce jsou tím nejlepším, co můžete dítěti v rámci vzdělávání dát. Je to radostná cesta k sebejistotě, samostatnosti a odpovědnosti.
Stavíme na zkušenostech učitelů z praxe a výzkumech švýcarského vývojového psychologa J. Piageta, které potvrdily, že manuální činnosti dětí s předměty jsou nezbytným předpokladem pro úspěšný rozvoj logického a operačního myšlení dětí. Empiricky tak prokázal tezi J. A. Komenského: „Šikovnost rukou se mění v šikovnost myšlení.“
Piaget dále doložil, že bez rozvinutého logického a operačního myšlení, není možný harmonický rozvoj citů a vztahů. a probíhá souběžně s vývojem myšlení jako jeho přímá nadstavba. Rozvoj pozitivních citů a harmonických vztahů žáka není tak bez zdravého rozvoje operačního myšlení možný. Tak funguje biologie - nervová a hormonální soustava každého člověka.
1. Charakteristika základního činnostního postupu
Tvořivá škola je soubor nejlepších postupů, které dítě laskavě, smysluplně a nesmírně efektivně vtahují do procesu učení. Tvořivé činnostní postupy se využívají nejvíce v 1. – 6. ročníku ZŠ. Jsou postaveny na příběhu a činnostech žáků s didaktickými pomůckami. Každý žák má v rukou vlastní pomůcku. Na základě manipulace s pomůckou žáci modelují první příběhy a v jejich rámci objevují nové poznatky, osvojují si nové dovednosti, objevují principy, jevy a souvislosti mezi nimi. Zároveň poznávají, k čemu jim mohou v životě sloužit. Činnostní postupy se analogicky rozvíjejí. Vše na sebe logicky a smysluplně navazuje. Nic podstatného není vynecháno. Vždy se postupuje od jednoduchého ke složitějšímu. Žák je veden k přemýšlení a mluvení tom, co dělá. Učí se ptát a odpovídat. Činnosti následně tvoří a provádí svým vlastním způsobem. Má možnost projevovat vlastní iniciativu a jedinečnost. Vymýšlí nové obdobné příběhy, úlohy, hovoří o nich, tvoří, hraje si.
Aby učení mělo pro žáky osobní smysl, jsou obsahem činností konkrétní příběhy, příklady a životní situace. Žáci tak mohou učení vnímat jako činnost důležitou pro život a existenci okolního světa. Základní otázkou, ke které žáky směřujeme je: "Čím mohu prospět svému okolí, aniž bych ublížil sobě? A čím mohu prospět sobě, aniž bych ublížil svému okolí."
V průběhu činností učíme děti také samokontrole, sebehodnocení a - což je nesmírně důležité - přijímání odpovědnosti za svá rozhodnutí. Někdy pracují samostatně, jindy se učí týmové spolupráci ve dvojicích nebo skupinách. Dítě poznává okolní svět a v interakci s ním poznává také sebe.
2. Tvořivý činnostní postup obecně
1) Prvním krokem při probírání nové látky jsou samostatné činnosti všech žáků (individuální pokusy, sestavování, modelování příběhů, situací, třídění atp.). Každý žák má svoji pomůcku. Učitel žákům ukáže, jak se s pomůckou pracuje a jak mohou o činnostech hovořit. Žáci pracují s pomůckou společně s učitelem. Prostřednictvím činností a pozorování si žáci vytvářejí představu o jevech, kterým je učíme, a učí se tyto jevy vnímat.
2) Druhým krokem je vytváření obdobných příběhů, příkladů a situací samotnými žáky. Žáci uvažují a hovoří o pozorovaných jevech, vyjadřují názory, závěry a formulují otázky, samostatně se rozhodují a projevují. Tato etapa vede k postupnému objevování jevů a jejich zákonitostí a k utváření slovní zásoby. Při činnostech dochází k postupnému porozumění učivu všemi žáky.
3) Třetí fází je procvičování učiva – automatizace. I formy procvičování volíme pokud možno činnostní, tj. s různými didaktickými pomůckami a předměty v rukou všech žáků.
3. Tvořivá škola - rozvoj klíčových kompetencí
Svým charakterem jsou činnostní postupy ideální pro postupný rozvoj všech klíčových žákovských kompetencí.
Základy kompetence pracovní formujeme zejména tím, že všichni žáci opakovaně pracují s konkrétními předměty – pomůckami. Učí se pomůcky ukládat, uspořádat na lavici, třídit. Některé si také sami vyrábějí. Jsou vedeni k dodržování pravidel při práci s nimi. Žáci s pomůckami modelují praktické situace, vymýšlejí varianty řešení a plní úkoly zadané učitelem nebo spolužáky. Postupným opakováním od 1. třídy dosahují při práci s pomůckami i při její organizaci překvapivé zručnosti. Do činností jsou přitom stále zapojení všichni žáci.
Žákovské činnosti přispívají rovněž k utváření kompetence k řešení problémů. Jednotlivé postupy jsou předem připravenými problémovými situacemi, které žáci znázorňují, vnímají a řeší každý svým vlastním způsobem. Pomůcka slouží jako názor konkrétní problémové situace a žáci objevují různé způsoby jejího řešení. Prostřednictvím činnostních postupů předkládáme ve třídě problémy k řešení všem žákům zároveň. Žáci třídí, rozlišují, seskupují, přidávají i vyřazují určité pojmy. Pozorují a podle svých schopností nacházejí shodné, podobné nebo odlišné znaky. Sami navrhují obměny činností. Objevené poznatky aplikují v situacích z běžného života. Učí se obhajovat vlastní názory.
Kompetenci k učení rozvíjíme tím, že vedeme žáky nejprve k pozorování daných situací (např. prvních slovních úloh). Necháváme je s pomůckami pracovat, pozorovat, třídit a rozlišovat. Žáci samostatně vyvozují závěry, objevují znázorněné jevy a následně je opakují a procvičují (automatizují). Díky propojení modelovaných situací se životem poznávají žáci smysl a význam učení se pro praktický život. Práce s pomůckami jim zároveň umožňuje poznávat proces učení a posuzovat vlastní pokrok. Paralelně vytváříme návyky pro práci s textem a ukazujeme žákům různé zdroje k získávání nových informací.
Kompetenci komunikativní utváříme průběžně při všech činnostech tak, že necháváme žáky hovořit o tom, co dělají. Vedeme je k vymýšlení a formulování zadání úloh, kladení otázek a odpovědí v logickém sledu. Žáci se učí souvisle a výstižně vyjadřovat své názory, závěry a zároveň naslouchat
spolužákům. Žákům umožňujeme
samostatně se rozhodovat a projevovat. Umožňujeme jim vyprávět o svých prožitcích a pozorováních. Podporujeme je při vyjadřování vlastních názorů. Učíme je akceptovat názory jiných a diskutovat. Oceňujeme i neodborné vyjádření, které v případě potřeby pouze upřesňujeme nebo převádíme do odborného slovníku. Díky názorným pomůckám, které mají žáci před sebou na lavici, žáci dobře rozumí tomu, o čem hovoří a jsou schopni své názory zdůvodňovat. Každý žák je poměrně rychle schopen utvářet a plnit svým schopnostem odpovídající úkoly (např. slovní úlohy – matematické příběhy), klást otázky, správně odpovídat.
Vývoj citů a schopnosti utvářet vztahy probíhá paralelně s vývojem myšlení jako jeho přímá nadstavba. J. Piaget doložil, že rozvoj citů a vztahů žáka není bez rozvinutého logického a operačního myšlení možný.
Kompetence sociální a personální a kompetence občanská jsou rozvíjeny při činnostním učení průběžně. Abychom dosáhli harmonického rozvoje, dáváme všem žákům v maximální možné míře možnost svobodně se ptát, zkoumat a objevovat. Všude, kde je to možné, jim umožňujeme samostatně se rozhodovat a pracovat (vyrábět si pomůcky, vymýšlet úlohy, vytvářet nástěnky, atp.) Velmi důležitá pro ha
rmonický rozvoj je rovněž skutečnost, že při činnostních postupech prožívají žáci opakovaně pocit úspěchu, radosti a vytváří si o sobě pozitivní mínění. Žáci se vzájemně vyvolávají, komunikují, spolupracují, učí se naslouchat, ale také respektovat názory druhých a uvědomovat si svá práva a povinnosti. Průběžná zpětná vazba – znázorněná a bviditelná díky pomůckám – přitom žákům i učiteli poskytuje informaci o tom, že pracují správně, a že tomu, co dělají, rozumí. Tak umožňujeme všem žákům vytvářet si o sobě pozitivní představy a vážit si sebe i svých spolužáků. Při práci dodržujeme pravidlo „pro všechny stejně“, čímž podporujeme rovnováhu a dobré vztahy v kolektivu. Rozvoj Kompetence sociální podporuje fakt, že žáci velmi často pracují ve dvojicích či větších skupinách, což vyžaduje vzájemnou domluvu a respekt. Činnostní učení používané napříč předměty umožňuje vytvářet v kolektivu žáků zdravou atmosféru, kde žáci cítí vzájemnou sounáležitost, akceptaci a podporu ze strany učitele.
"Pro rozvoj operačního myšlení žáků je zvlášť důležité odkrývání vztahů mezi věcmi na základě manipulace s nimi, tj. přidávání, ubírání, řazení, přemísťování předmětů atp."
J. Piaget.
