Význam emoční a sociální zralosti dětí v MŠ a ZŠ (webinář)

Projekt: Tvořivá škola, s.r.o. Typ kurzu: Prezenční akce
Akreditační číslo: 9047/2023-3-444 Cílová skupina: Běžná akce
Cena: 1 380 Kč Cena 980 Kč/os při účasti dvou a více osob z jedné školy (při společné fakturaci). Účastníci se budou hlásit jednotlivě. Účastníky z jedné školy zahrneme při fakturaci na jeden doklad a započítáme slevu AUTOMATICKY. Hodinová dotace: 4 hod.
Kategorie: 1. stupeň ZŠ, 2. stupeň ZŠ, MŠ

Nástup dítěte do školského zařízení je pro něj velkou a často dramatickou změnou. Je třeba, aby si zvyklo na režim, systematickou práci a nové vrstevnické vazby. Vše je pro něj nové, i když zpravidla školu již navštívilo a ví, že jde do bezpečného prostředí. Je však v jiné roli, je starší a hra se mění v povinnosti. A také je třeba, aby tuto změnu akceptovala rodina a celý proces zaškolení byl kooperací rodiny a školy, kde klientem je vždy dítě. A samozřejmě akceptovat, že hlavní podíl odpovědnosti za dítě mají vždy rodiče.

Seznamte se s významem zralosti osobnosti žáků nejen pro efektivitu učení, ale především pro jejich další harmonický vývoj. Podíváme se spolu na význam rozvoje motivace a přípravu dítěte na celoživotní vzdělávání a společnou práci s důrazem na rizika, ke kterým vede jednostranné zahlcování žáků.

 

Aspekty emoční a sociální zralosti z hlediska vztahů v rodině, zralosti vazeb a samostatnosti. Význam, diagnóza a možnosti rozvoje sociální a emoční zralostí dětí v MŠ a v 1. ročníku ZŠ. Možnosti spolupráce s rodiči. Schopnost individuálně se prosadit i upozadit a rozumět tomuto rozdílu. „Naladění“ vývoje pro systematickou práci v ohraničeném čase a prioritní rovina – ladění tohoto vývoje s režimem rodiny.

Zralost výkonu – schopnost dokončit činnosti a akceptovat úklid věcí jako součást procesu práce/hry. Schopnost přijmout hodnocení a s ním spojené korekční a odměnové rituály. Adaptační zralost – je zjevné, že řadě dětí dělá problém adaptace na nové prostředí  již v Mateřské škole a je třeba s tímto problémem (opět v součinnosti s rodinou) počítat a pracovat. Může mít chronický charakter a je třeba pracovat s tímto rizikem.

Patrně nejnáročnější úkol v životě je schopnost vyrovnat se s neúspěchem a korigovat jeho příčiny a důsledky. Dětský věk je spolu s citlivým a převážně pozitivním hodnocením nejlépe „nakloněn“ učení pracovat s neúspěchem, neboť jeho rozvojové nástroje mají pro strukturaci dovedností bohaté realizační a korekční možnosti. Je tedy třeba pracovat se zralostí těchto nástrojů (např. dětský systém „pokus x omyl“ směrovat přes pozitivní zkušenost do systematického tvoření dovedností). Za podstatné považuji i to, zda má dítě dostatečnou zralost i v oblasti vazby na ženy – především matku a tím i schopnost samostatně pracovat – nefixovat pedagoga především na sebe.

Diskuze, příklady z praxe, dotazy. Je tradiční charakteristikou, že větší část pedagogů se setkává s velmi podobnými problémy, jen je díky individuálnímu přístupu (v individualizovaném období vývoje dětí) neumí zobecňovat. Proto je diskuze velmi efektivní částí výuky, kdy se informace transformují do znalostí a ty do dovedností.